Byla to druhá nejdelší individuální časovka v historii závodů mistrovství světa. Na startu měla vcelku jasné favority. Trojnásobného mistra světa Tonyho Martina, který se sice vracel po zlomenině klíční kosti, ale při absenci obhájce titulu Wigginse byl největším favoritem, Toma Dimulina s perfektní sezónou, ale možná až příliš velkou únavou po hrdinském souboji o červený dres na Vueltě a Rohana Dennise, překvapení prologu letošní Tour, kde dokázal oba dříve jmenované porazit a senzačně se oblékl do žlutého.

Ale situaci v cíli nepředpokládal nikdo. Vasil Kyrijenka, vítěz časovky na Giro d'Italia, libující si v dlouhých jízdách proti chronometru, po kterém se ale po konci Gira slehla zem, Ital Adriano Malori, který už několik vyhraných časovek na svém kontě má, ale na ne nijak významných podnicích a Jerome Coppel z Francie, který skončil v časovce na loňském mistrovství světa až 25.

Medailisté individuální časovky: stříbrný Adriano Malori, zlatý Vasil Kyrijenka a bronzový Jerome Coppel.

V letošním závodě měli jezdci dvojnásobnou motivaci na dobré umístění. Umístění do první desítky totiž znamenalo jistou letenku na letní olympiádu v Riu. Velká Británie tak například vyslala na start sezónou už zcela vyčerpaného Stevena Cummingse, jen aby vyjel své zemi nominaci na olympiádu.

První jezdec na trati, Australan Hepburn, byl zářným příkladem toho, že na trati časovky musíte nechat úplně všechno a v cílové rovince se na posledních metrech přes rameno pozvracel. Taky jeho čas pak svítil dlouhé desítky minut jako ten nejlepší.

Už při mezičasech Petra Vakoče, který startoval mezi první dvacítkou, bylo jasné, že na své 29. místo z loňska nenaváže. Ztrácel 40 sekund, pak minutu, v cíli dokonce tři. Druhý český závodník Jan Bárta, přestože byl považován za kandidáta do top desítky, byl pro režiséra televizního přenosu neviditelný a první třetina jeho jízdy nebyla vůbec zabraná.

Petr Vakoč na trati časovky

Po Bártovy už startovaly největší hvězdy; Vasil Kyrijenka, vítěz nejdelší časovky v sezóně, Tom Dimulin, Rohan Dennis a jako poslední vyrazil na trať Tony Martin, který si po nedělním stříbru z týmové časovky chtěl spravit chuť čtvrtým titulem mistra světa.

Martin se na startovací rampě dlouze a soustředěně rozdýchával a už od prvních metrů své jízdy průběžně vedl. Úžasným překvapením pro všechny bylo, když se na 1. mezičase objevilo Bártovo jméno s nejlepším časem. A co teprve, když se takový časovkáři jako Alex Dowsett, Taylor Phinney, Tom Dimulin a dokonce ani Rohan Dennis nedokázali času Jana Bárty ani přiblížit. Jen Kyrijenka a Martin zajeli první třetinu závodu rychleji než český jezdec.

Jan Bárta na své cestě k olympiádě.

Boj o zlato se začal projasňovat právě po prvním mezičase, kdy Martin na Kyrijenku ztratil deset sekund. S přibývajícími kilometry se ztráta zvětšovala až se nakonec Martin propadl pod stupně vítězů a boj o medaili. Oproti tomu francouzský jezdec Jerome Coppel zajel skvělou časovku a v cíli byl o 55 sekund rychlejší než do té doby dlouho vedoucí závodník Bialoblocki. Zajímavostí je, že tenhle létající Polák na kole v současné době jezdí až za třetí divizi a stejně dokáže porážet jezdce z těch největších profi týmů.

Už v této době bylo téměř jasné, že si Vasil Kyrijenka jede pro zlato. Jeho náskok byl nad deset sekund a neohrozilo ho ani to, že na pár metrů úplně opustil časovkářskou pozici a jel vzpřímeně, jako by šlo o nějaký pohodový výlet. A i když se jeho náskok s přibývající únavou snižoval, nic nedokázalo zkazit jeho cestu za titulem. Dennise s Dimulinem předstihl o několik desítek sekund, Tony Martin přijel do cíle až o více než minutu později a po šesti letech na pódiu skončil na sedmém místě.

I když na konci závodu už se Janovi Bártovi nejelo tak pohodově jako na začátku, jeho konečné 11. místo bylo v této našlapané konkurenci obrovským úspěchem a co je hlavní - nominací na letní olympiádu v Riu!