Když jsem mluvila s lidmi, kteří si prošli gymplem a mají zkušenosti s exkurzí v Řevnicích, byla jsem varována „Hlavně si neber Karlštejn!“. Touto radou jsem se řídila a při výběru tras jsem volila mně nejsympatičtější Mníšek - Dobříš. Bylo nám řečeno, že si trasu můžeme naplánovat podle sebe. Tak jsem ji naplánovala. Po té mi bylo ale řečeno, že takhle se nikdy nechodí a správná trasa mi byla podrobně vysvětlena.
Netvrdím, že ta původní byla lepší. Byla dlouhá a nudná. Během těch mnoha let exkurze se přišlo na nejoptimálnější trasu, na které lze vidět vše potřebné a dá se ujít. Jen podotýkám, že kdyby nám to učitelé řekli hned, mohli jsme si ušetřit čtrnáct dní času.
Taky nám byla učiteli zadána spusta práce dopředu, díky které jsem se do Řevnic vůbec netěšila. Učitele bych pro příště požádala, aby se domluvili, co po nás vlastně chtějí, protože zadali práci tak složitě, že se nedokázali ani domluvit mezi sebou, co nám můžou odsouhlasit a co ne. Taky bych prosila o shovívavost, co se „výstupů“ týče. Dělat pro každého učitele jiný výstup není taky úplně super, hlavně po exkurzi, kdy zbývají dva týdny do konce roku, a dělat místo jedné práce hned dvě, to je prostě vážně nepříjemné.
Zpětně bych řekla, že se to až příliš hrotí. Já osobně jsem se strašně stresovala a nervovala, přitom zbytečně. Žádná trasa není bezproblémová, každá má nějaké úskalí. Někde může být kratinká trasa, ale stačí, že se jde celá po poli, a hned je úplně stejně náročná jako dvojnásobně delší vedená lesní cestou.
Pár rad na závěr:
1) dopravu volte co nejjednodušší, málo přestupů, co možná nejkratší čas strávený ve vlaku/autobusu/při čekání, mít zjištěny také časy odjezdů dřívějších a pozdějších vlaků (nikdy nevíte, co se cestou může stát a je lepší mít připravený plán B)
2) trasu volte co nejvíc lesem (tam je stín), po značených turistických cestách (to se skoro nedá ztratit) a co nejméně po silnici
3) zjistěte si počet kilometrů a převýšení, taky vzdálenost mezi jednotlivými zastávkami na trase, při otázce „Kolik kilometrů musíme dneska jít?“ nebo „Jak je to ještě daleko?“ nebo „Je to hodně do kopce?“ radši trošku nadsaďte (místo 2 km řekněte 3, stoupání označte za krpál, případně kopec jako kráva), sice budou v té chvíli lidi brblat, ale psychika je mocná čarodějka a tak budou mít dobrý pocit, že tři kilometry zvládli tak rychle a ten příšerný krpál v podstatě vyběhli.
Pro všechny, které tento jedinečný zážitek teprve, čeká nahráváme tuto prezentaci ze dne naší skupiny. Inspirujte se, poučte se a hlavně si to užijte!
revnice_den2.pdf