Teta Wikipedie tvrdí, že geek je někdo se silným zápalem pro jakékoli téma nebo je zaměřen na malou část nějakého oboru a dává to svému okolí najevo. Geek nemusí mít vysoké odborné a technické znalosti, jen nadšení pro věc. Dneska budu psát o tom, jak tato definice vypadá v praxi.

Přestože jsem fanouškem několika „ság“, knížek a filmů už dlouho, nikdy mě nenapadlo, použít na sebe ono označení. Ale při právě probíhající Star Wars mánii mě nic jiného nenapadá. Všechno to začalo o prázdninách, kdy jsem postupně během měsíce viděla epizodu I. a II. a zbývající čtyři během 24 hodin. Je pravda, že mi pak děj původní trilogie poněkud splýval, ale já jsem se na to ráda podívala znova. A protože to už i mě samotné připadá komické, trošku bych to tu rozebrala.

Předně si musíte sehnat nějakou knihu nebo film, ke kterému seženete dostatek materiálu na koupi, či přání k narozeninám, a také podkladů k neustálému probírání s ostatními. Pokud ho máte, můžete se začít koukat na film (nejlépe třikrát) nebo číst knihu (nejlépe čtyřikrát). V případě filmu si ho pak najít na čsfd, přečíst všechny zajímavosti k filmu, shlédnout rozhovory s herci a samozřejmě se podívat na všechny trailery, teasery a ukázky.

Když za vámi přijde váš bratr s tím, že viděl šampus se Star Wars a uvažoval o tom, že vám ho koupí nebo vám kamarádka řekne, že vám k Vánocům chtěla koupit světelný meč (a nakonec vám koupí knížku, moc děkuju Ani!), je to jasný signál toho, že o vašem oblíbeném filmu mluvíte možná až moc často.

Když si sami kupujete dárky k Vánocům a máte z nich téměř větší radost než z dárků chudáků rodičů. Těšíte se na určité lidi, až se s nimi budete moc o vašem filmu bavit. Pořád dokola si opakujete scény z filmu a koukáte se na všechen bonusový materiál, který se k filmu vyskytne, a pak máte plni dojmů neodkladnou potřebu vytvořit nějaké umělecké dílo, i když jste totální neumělci. A taky se s ním chlubit, kde jen můžete.

Když je vám samotným blbé, že už dva týdny neposloucháte nic jiného než soundtrack, nejste schopni se bavit o ničem jiném a nedokážete řešit nic jiného, než kdy bude další premiéra a kdy by asi mohl být trailer. Když už se sami cítíte divně, že o tom mluvíte úplně s každým, ale tak nějak máte potřebu o tom stále vyprávět, asi byste se měli vrátit zpět do reality.
Jeden příklad za všechny: pustila jsem mamce mojí oblíbenou (a která není) skladbu z filmu a popisovala, co se právě teď ve filmu děje a co dělají postavy a jak se tváří a i když je mamka Star Wars naprosto nepolíbená a nepředpokládám, že by se to někdy změnilo, přišlo mi naprosto úžasné, že jí o tom můžu vyprávět.

A když jsme jeli z kina a já si říkala „To je vlastně úžasný! Teď vychází nová trilogie Star Wars a já jsem u toho. Můžu být součástí filmové historie!“, tak mi došlo, že to je se mnou fakt špatný.