Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


letour

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Následující verze
Předchozí verze
Poslední revize Obě strany příští revize
letour [2017/07/04 09:41]
betka vytvořeno
letour [2017/07/13 11:51]
betka
Řádek 1: Řádek 1:
-======= Návštěva jedné Staré dámy======+======= Návštěva jedné Staré dámy (doplněno o video!)======
 Článek o tom, že se nemá snít, ale žít a taky o tom, co díky mně taťka všechno zažije. Článek o tom, že se nemá snít, ale žít a taky o tom, co díky mně taťka všechno zažije.
 {{ :​img_7950.jpg |}} {{ :​img_7950.jpg |}}
Řádek 19: Řádek 19:
 \\  \\ 
 ==== Rychlobedekr ==== ==== Rychlobedekr ====
-Než zabřednu do toho, //jak to celé probíhalo//,​ vměstanala ​bych sem pár doopravdy užitečných informací. ​+Než zabřednu do toho, //jak to celé probíhalo//,​ vměstnala ​bych sem pár doopravdy užitečných informací. ​
 {{ :​img_7881.jpg?​300|}} {{ :​img_7881.jpg?​300|}}
 \\ \\
Řádek 33: Řádek 33:
 \\ \\
 Jediný opravdu hezký kout města je ten, kde se celý ten kolotoč s Tour odehrával. Nordpark je velký park navazující na nábřeží,​ ohraničený klidnou čtvrtí hezkých domků. V parku je mnoho cestiček a zákoutí, laviček, různých staveb, záhonků, prostě místo, kde bych se mohla hodiny a hodiny procházet. Jediný opravdu hezký kout města je ten, kde se celý ten kolotoč s Tour odehrával. Nordpark je velký park navazující na nábřeží,​ ohraničený klidnou čtvrtí hezkých domků. V parku je mnoho cestiček a zákoutí, laviček, různých staveb, záhonků, prostě místo, kde bych se mohla hodiny a hodiny procházet.
-{{ :img_7520.jpg?300 |}}+{{ :img_7488.jpg?300 |}}
 \\ \\
 \\ \\
Řádek 47: Řádek 47:
 \\ \\
 Všude okolo totiž panoval příjemný ruch. Okukávači jako my se míchali s organizátory,​ hobby cyklisti si projížděli trasu časovky a kličkovali mezi dobrovolníky,​ kteří ji právě vyznačovali. Pod cílovou bránou právě natáčel nějaký televizní štáb reportáž zatímco o pár metrů vedle dělali poslední úpravy na pódiu pro vítěze. Všude okolo totiž panoval příjemný ruch. Okukávači jako my se míchali s organizátory,​ hobby cyklisti si projížděli trasu časovky a kličkovali mezi dobrovolníky,​ kteří ji právě vyznačovali. Pod cílovou bránou právě natáčel nějaký televizní štáb reportáž zatímco o pár metrů vedle dělali poslední úpravy na pódiu pro vítěze.
-{{ :​img_7507.jpg?300 |}}+{{ :​img_7507.jpg |}}
 \\  \\ 
 \\ \\
Řádek 66: Řádek 66:
 \\ \\
 \\ \\
-Nakonec jsme se uchýlili před autobus QuickStepu, protože ​měl jako jeden z mála kola směrem k chodníku (asi se mi to nepodaří popsat lépe a jednodušeji,​ kdyžtak vám to vysvětlím osobně). Po chvíli čekání vyšel Marcel Kittel a lidi kolem se mohli zbláznit. No já vlastně taky. On je totiž i ve skutečnosti tak moc krásný, jako v televizi. Když obešel všechny německé fanoušky, zapadl do druhého autobusu. A zase dlouhé čekání.+Nakonec jsme se uchýlili před autobus QuickStepu, protože ​byl jako jeden z mála obrácený ​směrem k chodníku (asi se mi to nepodaří popsat lépe a jednodušeji,​ kdyžtak vám to vysvětlím osobně). Po chvíli čekání vyšel Marcel Kittel a lidi kolem se mohli zbláznit. No já vlastně taky. On je totiž i ve skutečnosti tak moc krásný, jako v televizi. Když obešel všechny německé fanoušky, zapadl do druhého autobusu. A zase dlouhé čekání.
 \\ \\
 \\ \\
-Během toho se partě Italů podařilo obměkčit slečnu u reklamního stánku Lidlu (jako sponsor QuickStepu),​ kde byly vystaveny přepravky s jablky, hruškami a banány, aby začala rozdávat i nám okolo. Do té doby totiž vždycky prošel jezdec, vzal si jablko a šel dál. A dav fanoušků za plůtkem jen hladově pozoroval banánově žluté banány a vyleštěná jablka. Ti Italové jí překecávali tak dlouho, až jim úplně podlehla a z nejistého rozdávání pár jablek se to zvrtlo do té míry, že k nám chodili lidé se slovy "Tady prý rozdávají banány. My chceme taky banán!"​. Bylo to milé a vtipné zároveň. Slečna se na okamžik taky úplně uvolnila a vypadala, že je konečně po těch několika hodinách stání ráda, že má nějakou smysluplnou činnost. (I když to chvilkama ​vypadalo spíš jako humanitární pomoc, než jako propagační akce.)+Během toho se partě Italů podařilo obměkčit slečnu u reklamního stánku Lidlu (jako sponsor QuickStepu),​ kde byly vystaveny přepravky s jablky, hruškami a banány, aby začala rozdávat i nám okolo. Do té doby totiž vždycky prošel jezdec, vzal si jablko a šel dál. A dav fanoušků za plůtkem jen hladově pozoroval banánově žluté banány a vyleštěná jablka. Ti Italové jí překecávali tak dlouho, až jim úplně podlehla a z nejistého rozdávání pár jablek se to zvrtlo do té míry, že k nám chodili lidé se slovy "Tady prý rozdávají banány. My chceme taky banán!"​. Bylo to milé a vtipné zároveň. Slečna se na okamžik taky úplně uvolnila a vypadala, že je konečně po těch několika hodinách stání ráda, že má nějakou smysluplnou činnost. (I když to chvilkami ​vypadalo spíš jako humanitární pomoc, než jako propagační akce.)
 \\ \\
 \\ \\
Řádek 82: Řádek 82:
 Skoro po dvou hodinách čekání se konečně objevil Štyby, v životní velikosti, přímo naproti nám. Po mohutném ​ volání (možná až příliš zběsilém, ale buďte klidní, když tak kvůli němu stojíte ďůlek) si nás všiml a přišel k nám se slovy “Jee, dobrý den.” Lepší než ty růže. Skoro po dvou hodinách čekání se konečně objevil Štyby, v životní velikosti, přímo naproti nám. Po mohutném ​ volání (možná až příliš zběsilém, ale buďte klidní, když tak kvůli němu stojíte ďůlek) si nás všiml a přišel k nám se slovy “Jee, dobrý den.” Lepší než ty růže.
 {{ :​img_7960.jpg |}} {{ :​img_7960.jpg |}}
-  
  
 +==== Bába s deštníkem ====
 +Po tomto neuvěřitelném zážitku jsme se rozhodli obsadit nějaké místo na trase, abychom taky něco měli z toho závodu. Což se ukázalo jako mnohem větší problém, než jsme počítali.
 +\\
 +\\
 +Během našeho čekání se totiž dala do pohybu karavana (taková ta spousta zběsilých reklamních aut) a dostat se na druhou stranu silnice bylo nemožné. Ještě k tomu to bylo na každých sto metrech zapáskované,​ buď pouze pro VIP nebo pro novináře a organizátory,​ takže jsem v jednu chvíli začala vnitřně úplně panikařit, že z toho snad vážně nic neuvidíme.
 +\\
 +\\
 +Naštěstí během našeho zběsilého pobíhání od zavřeného průchodu A k zavřenému průchodu B karavana projela a tak jsme se mohli vrátit k průchodu C, přejít na druhou stranu silnice a nechat se unášet davem podél trasy. ​
 +\\
 +\\
 +Zaparkovali jsme na prvním místě, kde bylo poměrně málo lidí (zatím jen dvě řady) a bylo vidět na obě strany silnice (trasa ze startu a cílová rovinka). Říkala jsem si, jak je to super místo a jak tady krásně uvidíme. V tom začalo pršet a paní přede mnou si rozbalila deštník. Tak to jsem toho moc neviděla.
 +{{ :​img_7939.jpg?​300 |}}
 +\\
 +Taťka to po chvíli nevydržel, popřál mi příjemnou zábavu a odešel. Paní to naštěstí taky přestalo po chvíli bavit a odešla, dostala jsem se tedy úplně k plůtku! To byl pocit. Asi po půl hodině jsem ale dostala hlad. Nic jsem s sebou neměla, všechno měl taťka ve svém batohu, který teď byl kdovíkde. Vyhlídka na to, že tu budu ještě dvě a půl hodiny stát v dešti o hladu mě děsila a mé fandění se stávalo čím dál víc zoufalejší. Když pak přišla zpráva od taťky, že zabral místo u plůtku asi dvě stě metrů ode mě, na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se za ním. Jako skvělá orientační pomůcka posloužila banda polských fanoušků, kterých jsme si všimli už během čekání na Štybyho a kteří teď stáli u taťky. Já jsem zase mohutně mávala vlajkou, aby mě taťka nepřehlédl. Díky tomu jsme se vzápětí našli a já mohla svůj ubohý žaludek zaplácnout snikrskou. Měli jsme krásné místo u plůtku, přestalo pršet a už jsem neměla hlad. Nemohla jsem být spokojenější. ​
 +\\
 +\\
 +==== Rychlé šmouhy ====
 +Ráno jsem si našla, v kolik který jezdec startuje, věděli jsme tedy přesně, na koho se máme právě teď těšit. Díky našemu skvělému místu jsem viděla každého jezdce doopravdy zblízka a to bylo prostě neskutečné. ​
 +\\
 +\\
 +Někdo by mohl říct, že to byly jen rychlé šmouhy, ale já jsem věděla, že ta bílá šmouha je Tony Martin a to mi úplně stačilo k tomu, abych z toho byla celá naměkko.
 +\\
 +\\
 +Polští fanoušci za námi se už deset minut před průjezdem Kwiatkowského chystali na fandění, nacvičovali si pokřiky a měli takové množství vlajek, jako by chtěli začít revoluci. Naproti zase byli nějací Slováci, tak jsme si připadali jako v Žiaru nad Hronem, při nedávném československém mistrovství . 
 +\\
 +\\
 +==== Útlum a Bytex mód ====
 +Když projíždel Chris Froome, byli jsme už do nitky promočení,​ měli jsme (opět) hlad a z celého dne byli příšerně vyčerpaní. Nelze se tedy divit, že cestu na hotel a následnou večeři jsme absolvovali v jakémsi útlumu, kdy se naše mysl zabývala jen dvěmi věcmi: teplou sprchou a postelí.
 +\\
 +\\
 +Jediný okamžik, kdy jsme se vzmohli k nějaké energičtější akci byl přesun U-Bahnem z Nordparku, kde lidé přepadávali z nástupiště a do metra jsme se nacpali asi tak jako když vycpáváte boty novinami. S taťkou jsme to pojmenovali //Bytex mód//, spousta z vás si určitě umí dobře představit proč. ​
 +\\
 +\\
 +==== Den druhý ====
 +Bohužel mě nenapadlo nacpat si opravdu noviny do mokrých bot a tak jsem si v neděli ráno sbalila na cestu druhé suché boty a všechny čisté ponožky s tím, že je budu průběžně měnit, dokuď mi boty neuschnou na noze.
 +\\
 +\\
 +Ještě před odchodem na vlak jsme si chtěli pustit Feuerwehrmann Sam a Super Wings - animované seriály pro děti, na které jsme koukali už v sobotu a které si nás svou jednoduchou němčinou a průhledným dějem úplně získaly. Bohužel místo toho dávali Harry&​Sally nebo tak nějak, což nebylo vůbec tak dobré a proto jsme radši vyrazili na nádraží.
 +\\
 +\\
 +Cestou jsme se ještě zastavili v íčku pro nějaké suvenýry a potkali se tam s párem důchodkyň ze Sydney, které přijely také fandit na Tour. Jako myslela jsem si, že my jsme blázni, když jsme přejeli celé Německo od východu na západ, ale v porovnání s těmi dámami jsme to měli vlastně za rohem.
 +\\
 +\\
 +==== Párty v Alsdorfu ====
 +Už doma jsme si vytipovali místo na trase druhé etapy, kam se dá dojet vlakem a není to ve městě, takže by tam nemuselo být tolik lidí.
 +\\
 +\\
 +Nemuselo, ale bylo. Tohle městečko má jen pět tisíc obyvatel a vypadalo to, že jsou v tom nedělním odpoledni všichni nastoupení na silnici a vyhlíží ten velký cirkus jménem Tour de France.
 +\\
 +\\
 +Místní si z toho udělali jednu velkou párty, vynesli na chodník židle a lehátka ale také gril a kárky naložené pivem. Výzdoba byla úplně všude, kde nevlály německé vlajky, vlály francouzské. Kdo neměl vlajku, použil sešpendlené závěsy do oken v příslušné barvě nebo svázané balónky. Ve výloze obchodu jsme našli kolo s balónky ve francouzské trikoloře a na nosiči mělo bagetu. Plůtky a zídky byly ověšené práporky. Bylo to prostě neuvěřitelné. Na ulici vládlo nadšení, venkovní zahrádky restaurací byly obsypané, lidé si vesele povídali mezi sebou a s užaslým úsmevěm pozorovali dva cizince s českou vlajkou (jakože nás), kteří se tím rozjuchaným davem jen nevěřícně prodírali.
 +{{ :​img_7949_1_.jpg |}}
 +\\ 
 +\\
 +Taťka byl z toho celý dojatý (o sobě nemluvím) a tvrdil, že si teda nemyslel, že po tom, co ve Šternberku kreslil křídou na silnici, bude v západním Německu sedět na chodníku a tři hodiny čekat na nějakou bandu pumpičkářů. O co všechno by beze mě přišel.
 +\\
 +\\  ​
 +Tří hodinové čekání na průjezd balíku nám zpestřili neustále projíždějící auta, která jezdila v intervalu asi deseti minut, aby nás udržovala v pozoru. A pak také samozřejmě karavana. ​
 +\\
 +\\
 +Část už jsme viděli v sobotu, tak už jsem věděla, co asi čekat. Aspoň jsem si to myslela. //La Caravane// je totiž něco tak bláznivého a šíleného,​ že se na to nelze vůbec připravit. ​
 +\\
 +\\
 +Za prvé vůbec nechápu, jak jsou některá auta konstrukčně možná a za druhé se celou dobu snažíte nedostat některým propagačním předmětem,​ které létají vzduchem, po hlavě.
 +\\
 +\\
 +Po průjezdu karavany jsme se přesunuli na jiné místo, protože jsme nemohli vydržet několik malých dětí vedle nás, které se neustále motaly v silnici a rodiče to vůbec neřešili. Na to jsme neměli ani jeden nervy a radši jsme vyklidili pole.
 +\\
 +\\
 +Po přesunu nás čekalo překvapení,​ když se nás pán vedle česky zeptal, jestli víme, jací jsou Češi. Ukázal nám papírek, kde měl vypsané všechny tři české jezdce s jejich čísly a pod nimi ještě Sagana. Vysvětlil nám, že bydlí nedaleko odsuď a podle jeho věku jsme si domysleli, že jde o nějakého odsunutého Němce ze Sudet. Možná, že pocházel zrovna z toho koutu tam od nás.
 +\\
 +\\
 +Na to jsme se ho už nestačili zeptat, protože jsme se znovu přesunuli, tentokrát až za vesnici. Tam už nebylo tolik lidí a my jsme měli díky tomu lepší rozhled. Ten je totiž na Tour opravdu potřeba. Čím víc dopředu vidíte, tím je to lepší, protože když balík dojede až k vám, nevidíte už vůbec nic. Jen se okolo vás valí obrovská barevná šmouha a za pět vteřin je po všem. Ale mohla bych to zažívat pořád dokola.
 +\\
 +\\
 +Abychom využili zakoupenou jízdenku, rozhodli jsme se, že vyrazíme ještě na skok do nedalekých Cách.
 +{{ :​img_7954_1_.jpg |}}
 +\\
 +\\
 +Protože jsme už byli ale vážně strašně unavení, neměli jsme na nějaké větší turistické špacíry sílu. Vyšli jsme tedy z nádraží přímo za nosem, obhlédli nádherné divadlo, téměř klusem dorazili k Dómu, který je impozantní,​ ale nepustili nás do něj, narozdíl od jeptišek, takže body dolů a zase se rychlochůzí půvabnými uličkami vraceli na nádraží. V Düsseldorfu jsme už ani na okamžik neváhali s cestou do hotelu a po ulicích se pohybovali jako rození Düsseldorfané. Nejvyšší čas odjet domů.
 +\\
 +\\
 +==== Mě nic neotráví ====
 +Pondělní cesta byla především dlouhá. I kdyby se zkrátila na polovinu, tak by byla pořád ještě hodně dlouhá. A počasí se nám asi snažilo ukázat, že v Düsseldorfu může být i hezky. Jenže s křížkem po funuse. Po dvou propršených dnech mě prosluněný den strávený ve vlaku spíš naštval, ale milý pokus.
 +\\
 +\\
 +Ani počasí mi ale nedokázalo ten neskutečný zážitek //bytí na Tour// zkazit. Ten mi totiž nedokázalo zkazit vůbec nic. 
 +\\
 +\\
 +Během toho našeho moknutí, nervování se a hladovění mi totiž došlo, že jsem opravdu šťastná. Byla jsem šťastná, protože jsem žila svůj velký sen. Něco, o čem se mi před rokem jen zdálo, co jsem si ještě před měsícem nedokázala představit. Stála jsem tam mezi všemi těmi lidmi, kteří se přijeli podívat přes půlku světa na Tour, kteří jsou úplně stejně nadšení jako já a které spojuje jedno velké pouto: láska k cyklistice. ​
 +\\
 +\\
 +A to je něco, kvůli čemu se chci na Tour de France stále vracet.
 +\\
 +\\
 +A jako třešnička na dortu ještě krátké video: ​
 +[[https://​youtu.be/​NCHW-u-BZiE]]
letour.txt · Poslední úprava: 2017/07/13 11:51 autor: betka