Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


dovca

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

dovca [2018/08/13 21:49]
betka vytvořeno
dovca [2018/08/14 20:50] (aktuální)
betka
Řádek 1: Řádek 1:
-====== Urlop rowerowi ​======+====== Urlop na rowerze ​======
 Opět po roce jsme vyrazili s rodiči na dovolenou. Na kole, jak jinak. ​ Opět po roce jsme vyrazili s rodiči na dovolenou. Na kole, jak jinak. ​
  
 ==== Den první, vyrážíme ==== ==== Den první, vyrážíme ====
 Ráno se budím nechutně brzy a chce se mi všechno, jen ne balit. Odjezd byl stanoven na desátou a ještě v 9:45 to vypadá, že bychom to mohli zvládnout. Najednou je 10:30 a my jsme pořád doma. Zdá se, že s přibývajícím počtem cyklodovolených roste náš laksní přístup k balení (s heslem „Co nemám, to nepotřebuji!“) a podle toho to taky vypadá. \\ \\ Ráno se budím nechutně brzy a chce se mi všechno, jen ne balit. Odjezd byl stanoven na desátou a ještě v 9:45 to vypadá, že bychom to mohli zvládnout. Najednou je 10:30 a my jsme pořád doma. Zdá se, že s přibývajícím počtem cyklodovolených roste náš laksní přístup k balení (s heslem „Co nemám, to nepotřebuji!“) a podle toho to taky vypadá. \\ \\
-Nakonec vyrážíme o hodinu později, stejným směrem, jako jsme před lety jeli k Baltu. Což taťka komentuje slovy „Do Wroclawi je to stejně jako do Berlína, akorát se v Sohlandu zahne do doprava.“ Skutečně dnes jedeme většinu trasy po známých místech. Ještě jednou se ocitneme v Čechách, abychom zašli do bufetu u hranic na oběd. Bohužel, bufet od poslední návštěvy zkrachoval, tak nám musí vystačit samoška naproti. \\ \\+Nakonec vyrážíme o hodinu později, stejným směrem, jako jsme před lety jeli k Baltu. Což taťka komentuje slovy „Do Wroclawi je to stejně jako do Berlína, akorát se v Sohlandu zahne doprava.“ Skutečně dnes jedeme většinu trasy po známých místech. Ještě jednou se ocitneme v Čechách, abychom zašli do bufetu u hranic na oběd. Bohužel, bufet od poslední návštěvy zkrachoval, tak nám musí vystačit samoška naproti. \\ \\
 Pak se už stává cesta neznámou, tím spíš, že si ji taťka nechal vytrasovat mapami od Seznamu a vůbec přitom nekontroloval ani terén, ani vrstevnice. Tak se stalo, že přišlo naše první letošní tlačení, když jsme skončili na rozježděném lesním stoupání se sklonem větším než při závěru etapy na Tour de France do Mende. \\ \\ Pak se už stává cesta neznámou, tím spíš, že si ji taťka nechal vytrasovat mapami od Seznamu a vůbec přitom nekontroloval ani terén, ani vrstevnice. Tak se stalo, že přišlo naše první letošní tlačení, když jsme skončili na rozježděném lesním stoupání se sklonem větším než při závěru etapy na Tour de France do Mende. \\ \\
 Sjezd není o nic lepší, moje plně naložené kolo upí při každém kořenu a že jich tady je. Cestou se mi vyklepají z podbrašen všechny Respekty, které s sebou vezu. Naštěstí při tom nadělají dost hluku, takže je nemusím nechat napospas lesní zvěři. Sjíždíme do vesničky, kde mají zrovna rozkopanou hlavní silnici a mamča konstatuje, že na tohle je taťka expert, protože při každém cyklo výletě potkáme takovou vesnici vždy aspoň jednou. \\ \\ Sjezd není o nic lepší, moje plně naložené kolo upí při každém kořenu a že jich tady je. Cestou se mi vyklepají z podbrašen všechny Respekty, které s sebou vezu. Naštěstí při tom nadělají dost hluku, takže je nemusím nechat napospas lesní zvěři. Sjíždíme do vesničky, kde mají zrovna rozkopanou hlavní silnici a mamča konstatuje, že na tohle je taťka expert, protože při každém cyklo výletě potkáme takovou vesnici vždy aspoň jednou. \\ \\
Řádek 15: Řádek 15:
 Sjíždíme ke klášteru Marienthal a zároveň se tím dostáváme k Nise, podél níž pokračujeme dál až do Görlitz. Tam se zastavujeme před mostem vedoucím do polského Zgořelce, taťka študuje mapy a my s mamkou vyrážíme na obhlídku katedrály a pro zmrzlinu. Od katedrály je vidět na druhý břeh řeky, do Zgořelce. Za první řadou vypiplaných historických domečků se do výšky tyčí odporné paneláky. Tak takhle vypadá Polsko. \\ \\ Sjíždíme ke klášteru Marienthal a zároveň se tím dostáváme k Nise, podél níž pokračujeme dál až do Görlitz. Tam se zastavujeme před mostem vedoucím do polského Zgořelce, taťka študuje mapy a my s mamkou vyrážíme na obhlídku katedrály a pro zmrzlinu. Od katedrály je vidět na druhý břeh řeky, do Zgořelce. Za první řadou vypiplaných historických domečků se do výšky tyčí odporné paneláky. Tak takhle vypadá Polsko. \\ \\
 Hned po prvních metrech nás vítá dlouhým pavé úsekem (=kočičí hlavy). Jestli to půjde tímhle tempem, tak příští jaro klidně můžeme jet Paříž – Roubaix. \\ \\ Hned po prvních metrech nás vítá dlouhým pavé úsekem (=kočičí hlavy). Jestli to půjde tímhle tempem, tak příští jaro klidně můžeme jet Paříž – Roubaix. \\ \\
-Přebíháme rušnou frekventovanou silnici a dostáváme se na „Svatojakubskou cestu“. Nevím, jestli byl svatý Jakub uvláčen nebo uklepán k smrti, ale podle té cesty to rozhodně tak vypadá. Napojujeme se na cyklostezku ​ER-4 a první zážitky s polským značením nám moc optimismu do dalších dní nedávají. Značka je většinou až za křižovatkou a mezi obcemi jsou značky namalované na stromech. Což o to, na to jsme zvyklí od nás. Tady to ale vypadá, že tam značky namalovali, když byly stromy ještě v lesní školce a od té doby to nikdo neřešil. Taťka prohlašuje,​ že tu trasu můžou jezdit jen lidé, kteří umí číst z kávových sedlin. Tohle bude ještě zajímavé \\ \\+Přebíháme rušnou frekventovanou silnici a dostáváme se na „Svatojakubskou cestu“. Nevím, jestli byl svatý Jakub uvláčen nebo uklepán k smrti, ale podle té cesty to rozhodně tak vypadá. Napojujeme se na cyklotrasu ​ER-4 a první zážitky s polským značením nám moc optimismu do dalších dní nedávají. Značka je většinou až za křižovatkou a mezi obcemi jsou značky namalované na stromech. Což o to, na to jsme zvyklí od nás. Tady to ale vypadá, že tam značky namalovali, když byly stromy ještě v lesní školce a od té doby to nikdo neřešil. Taťka prohlašuje,​ že tu trasu můžou jezdit jen lidé, kteří umí číst z kávových sedlin. Tohle bude ještě zajímavé \\ \\
  
 ====Den třetí, Polsko v celé jeho kráse ==== ====Den třetí, Polsko v celé jeho kráse ====
 Dnes jsme přespávali v lese, vstáváme tudíž brzy a pakujeme se z lesa dřív, než na nás přijde nějaký ​ aktivní myslivec. Projíždíme vesnicemi a hledáme vhodné místo na snídani, ale potkáváme jen štěkající psy (za plotem i před ním) a děravé silnice. Konečně nacházíme vhodnou autobusovou zastávku mezi poli, jejíž okolí používají místní jako skládku. A nepřekvapivě je hned vedle zastávky úplně prázdný odpadkový koš. Ale chápu, že staré oblečení a pneumatiky se do koše dávají těžko. \\ \\ Dnes jsme přespávali v lese, vstáváme tudíž brzy a pakujeme se z lesa dřív, než na nás přijde nějaký ​ aktivní myslivec. Projíždíme vesnicemi a hledáme vhodné místo na snídani, ale potkáváme jen štěkající psy (za plotem i před ním) a děravé silnice. Konečně nacházíme vhodnou autobusovou zastávku mezi poli, jejíž okolí používají místní jako skládku. A nepřekvapivě je hned vedle zastávky úplně prázdný odpadkový koš. Ale chápu, že staré oblečení a pneumatiky se do koše dávají těžko. \\ \\
-Po snídani se cesta mění v reklamu na Polsko. Stále je to mírně ​skopce, hlaďoučký asfalt, upravené domečky. Postesknu si, že tu není žádný sklep (=obchod) a hle! Za zatáčkou se vynoří upravený obchůdek s potravinami. Ideální. ​ \\ \\+Po snídani se cesta mění v reklamu na Polsko. Stále je to mírně ​s kopce, hlaďoučký asfalt, upravené domečky. Postesknu si, že tu není žádný sklep (=obchod) a hle! Za zatáčkou se vynoří upravený obchůdek s potravinami. Ideální. ​ \\ \\
 Po nákupu pokračujeme dál, kukuřičné pole vedle cesty nás přímo vybízí k polnímu pychu. Za pár kilometrů objevujeme zcela nový a odpadky nezaházený rastplatz, svačíme a v mapě ověřujeme trasu na zbytek dne. Pak dochází k prvnímu bloudění, nedokážeme trefit správnou odbočku, ztrácíme se v uličkách a ještě k tomu jsme ohrožováni štěkajícími raťafáky. Pokorně se vracíme na hlavní silnici, na které se nedá zabloudit. \\ \\ Po nákupu pokračujeme dál, kukuřičné pole vedle cesty nás přímo vybízí k polnímu pychu. Za pár kilometrů objevujeme zcela nový a odpadky nezaházený rastplatz, svačíme a v mapě ověřujeme trasu na zbytek dne. Pak dochází k prvnímu bloudění, nedokážeme trefit správnou odbočku, ztrácíme se v uličkách a ještě k tomu jsme ohrožováni štěkajícími raťafáky. Pokorně se vracíme na hlavní silnici, na které se nedá zabloudit. \\ \\
-Taťka před odjezdem strašil, jak to bude v Polsku samá rovinka. To bych označila přinejmenším za dezinformaci,​ protože rovinka je to jen ve chvílích, kdy se zrovna nejede do kopce (nebo skopce). Při sjezdu do městečka Otok se asfalt na hraně kopce mění v kočičí hlavy. Jak už jsem psala, něco takového nemůže nás, zkušené cyklokrosaře,​ vůbec rozhodit a vlétneme na pavé s neohrožeností Fabiana Cancellary. Napadá mě, že místní musejí být asi velcí milovníci retra, když mají celý hlavní tah obcí na kostkách. \\ \\+Taťka před odjezdem strašil, jak to bude v Polsku samá rovinka. To bych označila přinejmenším za dezinformaci,​ protože rovinka je to jen ve chvílích, kdy se zrovna nejede do kopce (nebo s kopce). Při sjezdu do městečka Otok se asfalt na hraně kopce mění v kočičí hlavy. Jak už jsem psala, něco takového nemůže nás, zkušené cyklokrosaře,​ vůbec rozhodit a vlétneme na pavé s neohrožeností Fabiana Cancellary. Napadá mě, že místní musejí být asi velcí milovníci retra, když mají celý hlavní tah obcí na kostkách. \\ \\
 Krátce na to se dostáváme do města Boleslawiec. Zaskočí mě, jak mají náměstí v perfektním stavu a hlavně, jak je tu živo. Po celém obvodu jsou zahrádky restaurací a všude je plno. Na náměstí mají auta zakázaný vjezd, tak po široké a dlážděné cestě korzují babičky s chodítky, rodiny s kočárky nebo mládež na kolech. Zaplouváme do italské restaurace, u stolku vedle nás sedí starší paní, uždibuje pizzu a čte si knížku. Restaurace je evidentně obsazená místními, kteří sem chodí večer na pivo a na pokec. Nechci tvrdit, že to je díky zákazu aut v centru, ale myslím, že kdyby bylo náměstí jedno velké parkoviště,​ jako je to třeba u nás ve výběžku, tak by to vypadalo úplně jinak. Asi tak jako u nás. Mrtvě. \\ \\ Krátce na to se dostáváme do města Boleslawiec. Zaskočí mě, jak mají náměstí v perfektním stavu a hlavně, jak je tu živo. Po celém obvodu jsou zahrádky restaurací a všude je plno. Na náměstí mají auta zakázaný vjezd, tak po široké a dlážděné cestě korzují babičky s chodítky, rodiny s kočárky nebo mládež na kolech. Zaplouváme do italské restaurace, u stolku vedle nás sedí starší paní, uždibuje pizzu a čte si knížku. Restaurace je evidentně obsazená místními, kteří sem chodí večer na pivo a na pokec. Nechci tvrdit, že to je díky zákazu aut v centru, ale myslím, že kdyby bylo náměstí jedno velké parkoviště,​ jako je to třeba u nás ve výběžku, tak by to vypadalo úplně jinak. Asi tak jako u nás. Mrtvě. \\ \\
 Natláskáni pizzou a výborným radlerem odjíždíme z města, zastavujeme se u fotomussu – nejdelšího železničního mostu v Polsku a pak už vyhlížíme vhodné místo, kde to dnes zakempit. Na kraji jedné z vesnic potkáváme psíka, který stojí spořádaně u kraje silnice a bez většího zájmu nás pozoruje. Říkám si, že nakonec to s těmi psy nebude tak strašné, protože na nás štěkají jen ti malí a ostatní jsou buď za plotem nebo si nás nevšímají. Jen mi to prolétne hlavou, míjím volně ležícího psa „střední velikosti“,​ který se na mě vrhá a zuřivě štěká. Snažím se mu ujet a dupu do pedálů seč můžu, drží se mě ale děsivě dlouho a až po pár desítkách metrů, které se zdají být jako věčnost, mě nechává být. A pak nemám mít strach ze psů. Děsí mě na tom to, že polským venkovem budeme projíždět ještě další týden a že jestli to takhle půjde dál, tak až pozítří uvidím volně ležícího psa, slezu z kola a nervově se zhroutím. \\ \\ Natláskáni pizzou a výborným radlerem odjíždíme z města, zastavujeme se u fotomussu – nejdelšího železničního mostu v Polsku a pak už vyhlížíme vhodné místo, kde to dnes zakempit. Na kraji jedné z vesnic potkáváme psíka, který stojí spořádaně u kraje silnice a bez většího zájmu nás pozoruje. Říkám si, že nakonec to s těmi psy nebude tak strašné, protože na nás štěkají jen ti malí a ostatní jsou buď za plotem nebo si nás nevšímají. Jen mi to prolétne hlavou, míjím volně ležícího psa „střední velikosti“,​ který se na mě vrhá a zuřivě štěká. Snažím se mu ujet a dupu do pedálů seč můžu, drží se mě ale děsivě dlouho a až po pár desítkách metrů, které se zdají být jako věčnost, mě nechává být. A pak nemám mít strach ze psů. Děsí mě na tom to, že polským venkovem budeme projíždět ještě další týden a že jestli to takhle půjde dál, tak až pozítří uvidím volně ležícího psa, slezu z kola a nervově se zhroutím. \\ \\
Řádek 37: Řádek 37:
 Na začátek informace o Polácích, co se týče odpadu. Jsou to čuňata. Netroufám, si říct, jestli větší než Češi, ale stav okolí zdejších silnic mě zaskočil. Jak už jsem psala, autobusová zastávka se používá jako smetiště, ke stejnému účelu se používá i každý pangejt a lesní cesta či odpočívadlo. Nepořádek je tady úplně všude. Ráno tak při odjezdu z lesa potkáváme celou diskografii,​ regál minerálek a letní kolekci oblečení. \\ \\ Na začátek informace o Polácích, co se týče odpadu. Jsou to čuňata. Netroufám, si říct, jestli větší než Češi, ale stav okolí zdejších silnic mě zaskočil. Jak už jsem psala, autobusová zastávka se používá jako smetiště, ke stejnému účelu se používá i každý pangejt a lesní cesta či odpočívadlo. Nepořádek je tady úplně všude. Ráno tak při odjezdu z lesa potkáváme celou diskografii,​ regál minerálek a letní kolekci oblečení. \\ \\
 Na poli za lesem pozorujeme lišku, asi padesát metrů od nás. Liška sedí, kouká na nás, my koukáme na ní. Pak pokračujeme dál, ranním vzduchem nám to sviští jedna radost. Na snídani zastavujeme v překvapivě čisté autobusové zastávce, ale jen pár metrů dál je posezení, které se ztrácí pod pytli s odpadem. Děsný. \\ \\ Na poli za lesem pozorujeme lišku, asi padesát metrů od nás. Liška sedí, kouká na nás, my koukáme na ní. Pak pokračujeme dál, ranním vzduchem nám to sviští jedna radost. Na snídani zastavujeme v překvapivě čisté autobusové zastávce, ale jen pár metrů dál je posezení, které se ztrácí pod pytli s odpadem. Děsný. \\ \\
-Vybavuje se mi dědeček v Saturninovi a jeho „Včera jsme šli celý den do kopce a dnes půjdeme celý den skopce!“ Při pohledu dozadu jsme totiž zjistili, že jsme včera nevědomky překonali jakýsi hřeben a dnes z něj tedy sjíždíme vstříc polským „rovinkám“. Bohužel tuto naši výhodu moc dlouho nevyužíváme a rychlím ​sjezdem se dostáváme do Jaworu a hned na jeho kraji je kemp, ve kterém si dnes uděláme volný den. \\ \\+Vybavuje se mi dědeček v Saturninovi a jeho „Včera jsme šli celý den do kopce a dnes půjdeme celý den s kopce!“ Při pohledu dozadu jsme totiž zjistili, že jsme včera nevědomky překonali jakýsi hřeben a dnes z něj tedy sjíždíme vstříc polským „rovinkám“. Bohužel tuto naši výhodu moc dlouho nevyužíváme a rychlým ​sjezdem se dostáváme do Jaworu a hned na jeho kraji je kemp, ve kterém si dnes uděláme volný den. \\ \\
 Nejdřív to vypadá, že nás nikdo neubytuje. Kdo by taky jezdil do kempu v devět ráno, že? Nakonec se nad námi slituje nějaký dobrý muž a přivolá nějakou dobrou ženu, která nás mileráda ubytuje, ale sprchu musíme zaplatit vždy před použitím, aby nám pustila teplou vodu a záchody v devět večer zamkne. Super. Sprchujeme se hned, po třech nocích v lese to už sami se sebou nemůžeme vydržet. Mamka pere, já s taťkou stavím stan. \\ \\ Nejdřív to vypadá, že nás nikdo neubytuje. Kdo by taky jezdil do kempu v devět ráno, že? Nakonec se nad námi slituje nějaký dobrý muž a přivolá nějakou dobrou ženu, která nás mileráda ubytuje, ale sprchu musíme zaplatit vždy před použitím, aby nám pustila teplou vodu a záchody v devět večer zamkne. Super. Sprchujeme se hned, po třech nocích v lese to už sami se sebou nemůžeme vydržet. Mamka pere, já s taťkou stavím stan. \\ \\
 Kolem poledne vyrážíme do města, omrknout památku UNESCO – evangelický kostel ze 17. století. Nejdřív ale musíme projít téměř celé město a to je fakt zážitek. Většina domů má oprýskanou fasádu, výlohy jsou zašlé, někde to smrdí jen zatuchlinou,​ jinde i močí. To je podle mě ostuda. UNESCO kostel je sám o sobě zajímavý, jsem ale tak rozrušená ze stavu zbytku ​ města, že kostel zřejmě nedokážu plně docenit. Po obědě v blízké restauraci vyrážíme zpět do kempu. Tam zbytek ​ odpoledne proležíme na dece a je nám fajn. \\ \\ Kolem poledne vyrážíme do města, omrknout památku UNESCO – evangelický kostel ze 17. století. Nejdřív ale musíme projít téměř celé město a to je fakt zážitek. Většina domů má oprýskanou fasádu, výlohy jsou zašlé, někde to smrdí jen zatuchlinou,​ jinde i močí. To je podle mě ostuda. UNESCO kostel je sám o sobě zajímavý, jsem ale tak rozrušená ze stavu zbytku ​ města, že kostel zřejmě nedokážu plně docenit. Po obědě v blízké restauraci vyrážíme zpět do kempu. Tam zbytek ​ odpoledne proležíme na dece a je nám fajn. \\ \\
dovca.txt · Poslední úprava: 2018/08/14 20:50 autor: betka