Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
— |
vychova [2018/08/25 10:54] (aktuální) betka vytvořeno |
||
---|---|---|---|
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | ====== Když jde maminka s dítětem do restaurace ====== | ||
+ | Když jde maminka s dítětem do restaurace, člověk by čekal ledasco. Že bude dítě chtít jenom hranolky a kolu. Že bude maminka požadovat po personálu, aby jí ohřáli speciální jídlo pro dítě, které si přinesla z domova. Že se bude dítě houpat na lustru a maminka bude nadšeně vykládat ostatním hostům, jak je její ratolest úžasně pohybově nadaná a jak skvělé má nápady. Ale to, co jsem zažila v jedné lipské restauraci, toho bych se tedy nenadála. \\ \\ | ||
+ | Nedávno jsem se koukala na rozhovor s [[https://video.aktualne.cz/dvtv/prilisna-pece-detem-skodi-muze-zpusobit-emocni-poruchy-i-dro/r~a8e36396a0a311e88bfaac1f6b220ee8/|Tomášem Feřtekem na DVTV]], kde mluvil především o výchově dětí a jak to zařídit tak, aby už v šesti letech nebyly závislí na telefonech. V této souvislosti doporučoval především příklad rodičů, tedy aby rodiče sami netrávili každou volnou chvíli na telefonu, když nechtějí, aby jejich dítě vysedávalo u počítače místo běhání po zahradě. Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, i když jako správný zástupce své generace mám mobil stále na ruce, tudíž moc dobrý příklad pro děti v okolí nejsem. Já ale potřebuji přes telefon řešit moje životní útrapy, v období školního roku ještě doplněné věcmi do školy, které bych bez spojení s mými spolužáky jen těžko zvládla. Vždy mi tedy přišlo, že rodiče takovou potřebu spojení se světem nepotřebují a všichni jejich známí mají také děti, tudíž žádný čas na psaní zpráv přes //mesenžr//. \\ \\ | ||
+ | Tím se vracím do oné lipské restaurace. S výše popsaným mentálním nastavením jsem tedy sledovala maminku, jak přišla se svojí holčičkou do podniku a posadily se vedle nás. Námi myslím tři dospělé a dvě děti (já se s dovolením počítám mezi dospělé). Čekala jsem tedy, že si třeba začnou děti společně hrát v dětském koutku nebo že bude naopak nějaký problém a jeden z rodičů bude muset řešit, proč nechce to druhé dítě nechat jeho dítě hrát si s houpacím koněm. A skutečně, chvíli si děti hrály, pak ale přinesli jídlo k oběma stolům a rodiče tedy hrací čas ukončili. Za chvíli se holčička objevila u našeho stolu, vidličku s napíchnutým masem v ruce, zvědavý výraz v očích. Maminka ji zavolala zpátky. Ani ne do pěti minut byla holčička s vidličkou v ruce v dětském koutku a prohlížela si panenky. Maminka ji zavolala zpátky. \\ \\ | ||
+ | Říkala jsem si, že tady něco nesedí. Něco mi přišlo na chování té holčičky a její maminky divné a začala jsem je pozorovat, abych té záhadě přišla na kloub. A nemusela jsem čekat dlouho, aby se mi celá věc objasnila. Holčička se vrátila ke stolu, maminka jí řekla, ať jí pořádně a nelítá kolem… a sáhla po telefonu, do kterého se okamžitě zanořila a holčičce nevěnovala dál pozornost. \\ \\ | ||
+ | Jak by pak mohla ta holčička vydržet sedět v klidu u stolu, když hned vedle si jiní rodiče s dětmi při jídle povídají a o kus dál je koutek plný hraček a knížek? Z chování její matky mi začalo být vážně špatně. Za chvíli si holčička stoupla na lavičku, která se táhla podél zdi vedle stolů, a s vidličkou v ruce se po ní začala procházet. Maminka zvedla hlavu od telefonu, řekla jí ať se posadí a pokračovala dál v psaní zprávy (nebo čehokoliv jiného). Holčička řekla, že potřebuje na záchod, maminka jí řekla, ať jde sama napřed, protože ona to musí nejdřív dopsat (nebo cokoliv jiného). \\ \\ | ||
+ | Té holčičce nemohlo být víc než osm, vyloženě prahla po nějakých podnětech, chtěla poslouchat, povídat si, objevovat. A jediné, co jí její matka poskytla, bylo jídlo, aby neumřela hlady. Možná, že stravování v restauracích je jediný způsob, jak se ty dvě nají, protože nákup a následné vaření zabere přeci tolik času, kdy si nelze psát s kámoškami (nebo dělat cokoliv jiného) a objednání si u pultíku trvá oproti tomu nepatrnou chvilku. \\ \\ | ||
+ | Nechci z toho vyvozovat nějaké hluboké závěry nebo donutit všechny rodiče, aby se plácli do čela a vyhodili své telefony z okna. Na to nemám ani odpovídající věk ani potřebné zkušenosti. Chtěla jsem jen předat dál tenhle rozum neberoucí zážitek, to co si z toho každý odnese, je na něm. Mám jen strach o zdraví té holčičky, protože jestli si s ní její matka nezačne aspoň trošku povídat, tak příští návštěva restaurace skončí zapíchnutou vidličkou v krku. |