Celý závod byl schovaný a nikdo o něm nevěděl, poprvé se ukázal až v předposledním kopci a hned za pár metrů za to vzal a ujel všem. V cíli pak Peter Sagan rozmáchlým gestem naznačoval „Kdo tady pořád mluví o věčně druhém?“. Stříbro z hromadného spurtu bral Australan Michael Matthews, bronz a tím i historicky první medaili pro Litvu Ramunas Navardauskas.

Medailisté hromadného závodu mužů: stříbrný Matthews, zlatý Sagan a bronzový Navardauskas.

Nebyl to průběh závodu, na který jsme byli z předchozích let zvyklí. Skupince uprchlíků se nepodařilo najet dvacet minut jako loni, peloton jim nedovolil odstup na víc než čtyři minuty a sto kilometrů před cílem už byli balíkem pohlceni. Hlavní zásluhy na tom měl nizozemský tým, jejichž jezdci se z čela hlavního pole ani nehnuli. Inspiraci čerpali z loňska od Poláků, kteří celodenní práci zakončili titulem mistra světa, o což se chtěli Nizozemci pokusit se svým lídrem Terpstrou. Zdeněk Štybar byl experty označován za jednoho z největších favoritů a tak nechtěli čeští jezdci nechat nic náhodě a stále se pohybovali aktivně vpředu pelotonu.

Zbývalo pět kol do cíle, když hromadný pád rozdělil peloton. Češi se po dvou jezdcích pohybovali v oddělených skupinkách. Z pádu vytěžilo několik jezdců, kteří za to vzali a začali se vzdalovat od hlavní skupiny. V té jeli na špici Němci, kteří jeli na Johna Degenkolba a začali náskok uprchlické skupiny nemilosrdně stahovat. Když byli 91 kilometrů před cílem zase všichni pohromadě, posunuli se do čela Belgičani a opět rozjeli ďábelské tempo. Ve sjezdu se dokázali odtrhnout domácí Phinney s Bělorusem Sivcovem dalšími dvěma jezdci. Za nimi se pak vydal jediný Lotyšec v poli Smitulis.

V kopci 67 kilometrů do cíle se odtrhl také Belgičan Van Avermet, kterého zanedlouho dojela skupinka s Ianem Stannardem a Simonem Geschkem. V pelotonu ale zalehl na špici australský tým a dobrodružství těchto jezdců byl zakrátko konec.

Za to Phinney a spol. se vepředu drželi a jejich náskok dál narůstal nad minutu. Pomohl jim i pád v pelotonu, ve kterém se bohužel ocitl i Petr Vakoč. Peloton kvůli pádu zpomalil a náskok uprchlíků narostl až na dvě minuty.

V hlavním balíku vystřídal Němce na čele Roman Kreuziger, za kterým se držel Zdeněk Štybar. Ve sjezdu se pak oddělila skupina jezdců, vedena právě Kreuzigerem. V ní byli také čtyři Španělé, kteří ho střídali na čele, po chvíli byl ale na první pozici opět český závodník. Kreuziger tak navýšil tempo, že z dvouminutového náskoku uprchlíků bylo za okamžik pouhých dvacet sekund. V druhé skupině začali táhnout Dánové a s Kreuzigerovou skupinou se spojili opět v jeden velký balík. Při nájezdu na prudké stoupání po kostkách byli Phinney a spol. dostiženi, ale hned se zformovala nová skupina v čele se Stannardem, Mollemou a Boonenem. Ve sjezdu je pak dojel obhájce titulu Michal Kwiatkowski a Viviani. Skupina začala ihned spolupracovat a náskok bleskově narostl k půl minutě.

Němci a Australané se na špici pelotonu snažili co mohli a v kopci byl pak náskok tak malý, že se do vedoucí skupinky dokázali docvaknout Tony Gallopin, John Degenkolb, Mateo Trentin, Tom Dimulin a další spousta jezdců. Při nájezdu do cílové rovinky předposledního kola se pak skupina i balík spojily.

Při příjezdu k prvnímu ze tří stoupání se Zdeněk Štybar posunul na druhé místo a už od prvních metrů za to vzal a ode všech se vzdálil. Zahákl se za ním John Degenkolb, spolu všem ujeli. Na konci stoupání je však ostatní dojeli a z velkého českého nástupu nakonec nic nebylo. Ve druhém kopci se ale povedl slovenský nástup Petera Sagana, který utrhl Van Avermeta, Zdeňka Štybara a Degenkolba, utrhl zkrátka všechny a hnal se za titulem mistra světa.

Monstrózní nástup Petra Sagana.

Ve sjezdu, v posledním stoupání i v cílové rovince se několikrát otáčel, ale nikdo už nedokázal sjet náskok tohoto slovenského Tourminátora. V cíli si pak mohl oddychnout, už žádné druhé místo. Dneska beru jen to první.

Sagan slaví v cíli svůj vybojovaný titul.

Velmi pozitivně lze hodnotit výkon českého týmu, i když nakonec nejlépe skončil Karel Hník na 41. místě, ale o to tady nejde. Čeští jezdci ukázali kompaktnost, sehranost a umění jet na lídra a pečovat o něj během tak dlouhého závodu. Příslibem do budoucna je, že se oba mladí nováčci v týmu, Karel Hník a Jiří Polnický, dokázali udržet až do závěrečných kilometrů závodu, z čehož nakonec Hník vytěžil i to senzační jednačtyřicáté místo.

Takže Poláci své historické zlato mají, Slováci po dnešku také - příští rok je řada na nás!