Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


housle

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
Poslední revize Obě strany příští revize
housle [2017/02/04 11:17]
betka
housle [2017/02/05 19:03]
betka [Sluch]
Řádek 7: Řádek 7:
 Tyhle mikrotóny u houslí mě přivádí do stavu bezmoci téměř konstantně. Začíná to už u ladění, kdy točím dolaďovacím šroubkem z jedné strany na druhou, zní mi to pořád stejně a učitel říká “Ještě kousek… pořád jsi mimo…”. To zjištění je sice fajn, kdybych ale aspoň věděla, jestli jsem mimo jakože moc vysoko nebo moc nízko. Přes moje tahy smyčcem totiž neslyším ani klavír a mnohdy ani pana učitele. ​ Tyhle mikrotóny u houslí mě přivádí do stavu bezmoci téměř konstantně. Začíná to už u ladění, kdy točím dolaďovacím šroubkem z jedné strany na druhou, zní mi to pořád stejně a učitel říká “Ještě kousek… pořád jsi mimo…”. To zjištění je sice fajn, kdybych ale aspoň věděla, jestli jsem mimo jakože moc vysoko nebo moc nízko. Přes moje tahy smyčcem totiž neslyším ani klavír a mnohdy ani pana učitele. ​
  
-Pak přijdou etudy, které jsou naprosté zlo všeho. Vážně, měly by se úplně zakázat jako mučící nástroj bezbranných žáků ZUŠek. Kromě fyziky jsem snad ještě nezažila něco víc nudného a zbytečného, jako jsou etudy. Je jich asi milion, každá zní stejně a všechny mají jednu společnou vlastnost: neexistuje v nich melodie. To se pak projeví všechny mé nedostatky naráz. Hraju falešně, nehraju v rytmu a nedokážu mezi ten řádek not vměstnat ještě nějaký výraz. Po několika pokusech, kdy jsem se marně snažila najít ten mikrotón, který mi stále unikal a který byl tak ušitrhající,​ že ho kromě mě musel slyšet úplně každý, kdo zrovna prošel pod otevřenými okny ZUŠ, se konečně přesouváme na přednes, čili na delší skladbu jakéhokoliv autora, která je vhodná ke koncertnímu provedení. ​+Pak přijdou etudy, které jsou naprosté zlo všeho. Vážně, měly by se úplně zakázat jako mučící nástroj bezbranných žáků ZUŠek. Kromě fyziky jsem snad ještě nezažila něco víc nudného a zbytečného ​než jsou etudy. Je jich asi milion, každá zní stejně a všechny mají jednu společnou vlastnost: neexistuje v nich melodie. To se pak projeví všechny mé nedostatky naráz. Hraju falešně, nehraju v rytmu a nedokážu mezi ten řádek not vměstnat ještě nějaký výraz. Po několika pokusech, kdy jsem se marně snažila najít ten mikrotón, který mi stále unikal a který byl tak ušitrhající,​ že ho kromě mě musel slyšet úplně každý, kdo zrovna prošel pod otevřenými okny ZUŠ, se konečně přesouváme na přednes, čili na delší skladbu jakéhokoliv autora, která je vhodná ke koncertnímu provedení. ​
  
 Při prvním přehrání dokážu udržet všechny tóny čisté, je to  ale bez dynamiky a bez prožitku. Když se tedy na druhý pokus za důrazného tleskání nebo dupání (nejlépe za dupání a tleskání) pana učitele snažím do skladby vnést tu dynamiku a ráznost a kdovícoještě,​ smyčec mi vylétává ze strun (určitě si dokážete představit,​ jak to myslím) a tóny mám tak falešné, že to slyším i já, ale přes všechno to zesilování a výraz s tím nedokážu nic udělat. Takže zase ta bezmoc. ​ Při prvním přehrání dokážu udržet všechny tóny čisté, je to  ale bez dynamiky a bez prožitku. Když se tedy na druhý pokus za důrazného tleskání nebo dupání (nejlépe za dupání a tleskání) pana učitele snažím do skladby vnést tu dynamiku a ráznost a kdovícoještě,​ smyčec mi vylétává ze strun (určitě si dokážete představit,​ jak to myslím) a tóny mám tak falešné, že to slyším i já, ale přes všechno to zesilování a výraz s tím nedokážu nic udělat. Takže zase ta bezmoc. ​
housle.txt · Poslední úprava: 2017/02/05 19:07 autor: betka